Dobrodružství ve Wako Kungo

15.08.2019

Je večer a já spolu se svou kamarádkou Jarmilou, která je u nás na svém prázdninovém pobytu, chystám proviant na naši dlouhou cestu. Společně s kamarádkou Danou, její sousedkou Grace a mým manželem brzy ráno budeme odjíždět za velkým dobrodružstvím. Naše cesta povede do provincie Kwanza Sul do města Wako Kungo, kde má Grace svou farmu. 

Máme sbalené batohy s teplým oblečení, dle rady Grace, deky, jídlo i pití na cestu, ale také na dvoudenní pobyt v džungli. Fotoaparáty jsou nachystané na stole, abychom na ně v tom našem těšení nezapomněli a já odcházím s Jarmilou hrát karty na náš balkon. 

Jsou čtyři hodiny ráno a my nasedáme před domem do auta a nakládáme naše zavazadla a temnou ulicí se řítíme ven ze sídliště. Kolem páté jsme už pře domem Dany a Grace, které se k nám připojují. Grace se svým bratrem ještě nakládá zbytek věcí, které potřebují přemístit na farmu na korbu jejich auta. Dana už vykládá v autě s Jarmilou a můžeme vyrazit.

Luanda je ještě zahalená do tmy, jen sem tam někde je cesta osvětlená a my podle toho víme, že jsme ještě stále ve městě. Po třiceti minutách už jedeme v opravdové černé tmě, bez jediné lampy a nám je jasné, že jsme za městem. Cesta je plná děr , proto jedeme velmi pomalu a cesta připomíná slalomovou dráhu. Po další hodině jízdy se začíná rozednívat a my můžeme začít pozorovat okolní přírodu. Majestátné baobaby, plantáže banánů, cukrové třtiny a malé kolonie hliněných domků, kolem kterých už pobíhají děti. Na cestě se už objevují i lidé, kteří míří na pole nebo do práce.

Zastavujeme ve městě už v provincii Kwanza Norte, to  máme dvě hodiny jízdy za sebou, na břehu řeky Kwanza, která tudy protéká. Grace s bratrem přichází k nám a společně se dohodneme, že si tady dáme pauzu, najíme se a nabereme benzín, než se vydáme znovu na cestu. Dávám si připravenou bagetu, popíjím kávu z termosky a sleduji mumraj na protilehlém břehu řeky. 

Před námi bude dlouhý úsek terra batida- hliněná a prašná cesta, kde nebude moc možností pro zastavení. Tak strašně moc se těším, že je mi úplně jedno po jaké cestě a jak dlouho pojedu, hlavně že jedu.

Během cesty míjíme velkou elektrárnu, nádherný hotel, spousty dalších zajímavých míst. U některých z nich si děláme zastávky a Grace nám dává výklad. Kolem druhé hodiny odpoledne přijíždíme do města Wako Kungo, kde zastavujeme v obchodě, aby Grace mohla nakoupit potraviny pro lidi, kteří ji pomáhají na farmě a bydlí ve vesnici, kterou vybudovali na jejím pozemku. 

Po dalších dvaceti minutách jízdy odbočujeme z asfaltové cesty a sjíždíme na polní stezku. Grace před námi zastavuje a přichází k našemu autu s informací a varováním, že nesmíme nikde nic objíždět, ale musíme jet přímo za ní. Nechápu a trochu se podivuju, ale mlčím a nekomentuji. Podél cesty vidím procházet muže v oblecích se štíty a nadšeně je ukazuji ostatním se slovy, že asi hledají včelí roje. O kus dál vidím ceduli, ale nedokážu přečíst co na ní je. Po té co, se zeptám Ika, chápu, že ti lidé nehledají včely, ale miny.

Ani nevím jak dlouho jsme jeli touhle cestou necestou mezi vysokými porosty, suchou trávou a hromadou prachu, než jsme se dostali k domečku naší Grace.

Její farma je obklopená horami, kamenitými horami, na kterých neroste ani jeden malý keřík. Všude kolem jejího domu jsou rozlehlé pláně plné stromů a ty sahají až k oněm zmíněným horám. Začíná se stmívat a já se začínám třást zimou. Najednou se teplota sesunula ze čtyřiceti na pět stupňů a já nyní rozumím tomu, proč Grace trvala na tom, abychom si vzali teplé oblečení.

Ráno nás probudil chlad, vycházející slunce a mekot koz, které Grace na farmě chová. Hned po vydatné snídani jsme nafasovali klobouky a vydali se na velkou obhlídku farmy a také do vesnice, kterou má Grace na svém pozemku.  Cestou jsme potkali stádo krav s obrovskými rohy, natrhala jsem si nespočet rostlin, keřů a kdo ví čeho všeho. Prošli jsme mandarinkový sad, pochovali si kůzlátka a jehňátka, napili se místní pálenky a vylezli na nejbližší horu, abychom chytli signál a mohli poslat zprávu domů, že jsme v pořádku.

Druhý den ráno už nás čekala cesta zpět Do Luandy. Grace zůstala na farmě a my s autem plně naloženým přírodním materiálem, jako třeba bambusem a sukulenty jsme se vraceli zpět domů.