Nevěra nebo přirozenost?

03.03.2022

Když jsem svému okolí oznámila skutečnost, že můj partner je Afričan, asi tisíckrát jsem slyšela větu "Budeš jeho kdo ví kolikátá žena"! Dlouho jsem se snažila vysvětlovat, že ne všichni jsou stejní a že opravdu nemám strach, že budu žít pod jednou střechou s dalšími třemi ženami. Bylo celkem nemožné mému okolí tento zažitý stereotyp vymluvit. Často jsme na toto téma vedli s manželem debaty a jeho povídání mně inspirovalo k napsání tohoto článku.

Tajně nebo veřejně? 

Ano obecně se o Afričanech nebo respektive lidech s černou kůží říká, že jsou nevěrní, promiskuitní a myslí jen na sex. Do jisté míry je to velká pravda a nebudu to popírat. Je to však vlastností pouze černých lidí netýká se to náhodou také lidí s bílou kůži? Není to jen tak, že v Evropě je to velké tajemství, zatím co v Africe je to přirozené a proto je to věc veřejná? Opravdu je to fakt, na který se musíme dívat přes prsty? Jak to tedy je?

Pod rouškou spirituality 

Dříve za dob našich babiček a prababiček, v dobách, kdy Afriku neovládalo křesťanství, ale žili podle pravidel přírody a jejich modlitby se upíraly ne k bohu, takovému, jak ho prezentuje křesťanská víra, ale bohu nebe, slunce nebo země. V dobách, kdy do divoké džungle nevstoupili bez slova promiňte nebo s dovolením - com licença. Tak v těchto dobách bylo zcela normální a běžné mít několik žen, byl to přirozený vývoj, který nebyl ničím ovlivněný a nikdo se nad tím nepozastavoval. Byly to doby Nzambi a Mpungu tvůrce vesmíru, který oživuje přirozené události světa.

Nzambi  Mpungu

Už v těchto časech muži měli několik žen. Velmi často ženy pocházely z jedné vesnice, domy měly vedle sebe a velice dobře se znaly. Nikdy však nebydlely pohromadě v jednom domě. Každá z žen manželovi dala to co měla ona a ta druhá neměla. Často si vzájemně pomáhaly, hlídaly děti a měly k sobě vzájemný respekt. Děti si spolu hráli a vyrůstali jako sourozenci. Byla to veřejná věc, muži se tím netajili a mnohdy ona první žena byla ta, která manželovi tu druhou našla nebo doporučila či naopak ho varovala. První manželka se těšila maximálnímu respektu žen dalších a ona sama dohlížela na to, aby její manžel věnoval stejnou péči svým dalším ženám a dětem. Díky tomu, že to brali jako přirozenou součást života muži nemuseli lhát, mezi ženami nepanovala rivalita nebo žárlivost a ani jedna se necítila méně milována. Žádná z žen nepřemýšlela nad odloučením nebo nějakým rozvodem, který v té době nikdo ani neznal. Odloučení od manžela považovali za nesmyslný a fakt, že měl manžel další dvě, tři i více žen, nepovažovali za důvod k tomuto rozhodnutí. Muž však považoval za naprostou samozřejmost postarat se o všechny ženy i děti. Nedělal rozdíly a nepřemýšlel nad tím, jak utéct, nebo se z něčeho vyvléknout. Tak jako bylo přirozené mít více žen, stejně přirozené bylo se o ně postarat. Všechny považoval za své ženy, žádná pozice novodobé milenky neexistovala.

S křesťanstvím přichází žárlivost

S příchodem křesťanství se vše změnilo. Najednou tady nebyl Nzambi  Mpungu, spiritualita se postupně vytrácela a spojení s přírodou válcoval Ježíš. S Evropany přišel i jejich evropský bůh, kterému se zdálo nemístné a nemorální milovat v životě více než jednu ženu.

S bílým mužem a jeho bohem přišla také žárlivost, sobectví, rivalita a rozvody. Druhé, třetí a čtvrté ženy nezmizely, ale přibyly milenky, které se však netěší žádnému postavení v životě muže a jeho péči. S rostoucí důvěrou v křesťanskou víru, která uznává pouze lásku k jedné ženě a k jednomu muži se vše změnilo. Muži začali své druhé ženy tajit, jejich děti nemají kontakt se svými sourozenci, mnohdy se o sobě dozvídají až v dospělosti a ve většině případů jen díky náhodě. Pro mnohé ženy se to stává ostudou a důvodem k posměchu. Díky tomu, že muži své další ženy tají a musí lhát, manželky se cítí obelhané, podvedené a mnohdy se rozhodnou pro rozvod, který za dob Nzambi  Mpungu nebyl přirozený, na rozdíl od mnohoženství, které patřilo od nepaměti k běžnému vývoji. Vytratila se spiritualita, kontakt a důvěra k přírodě, kterou nahradil materialismus. Mezi ženami se vytrácí vzájemný respekt a ty mladší, druhé nebo třetí se snaží získat privilegia té první.

Kde se vzala milenka?

S rozvojem Angoly rostou také nároky žen a náklady na život. V dobách dávných, kdy se muži dokázali postarat o všechny své ženy, které mu ale byly vždy nápomocny, jsou jen příjemnou vzpomínkou. Díky tomu všemu se v dnešní Angolané v podstatné míře přiklánějí k životu a lásce k jedné ženě a jen hrstka si hýčká utajenou milenku. Druhé, třetí a další ženy jsou vzhledem k nákladnosti života a faktu, že postarat se o své ženy a děti je nepsaný zákon, jsou výsadou opravdu jen velmi bohatých mužů a těch, kteří nepozbyli onu spiritualitu a nezapomněli na Nzambi  Mpungu.