Jak se tančí africké tance? Hlavně žádná stydlivost

28.10.2021

Talent, nebo přirozenost?

Bohužel mi do vínku nebyl dán rytmus, ani co by za nehet vešlo, ale naopak mě matka příroda nadělila pořádnou porci stydlivosti. A právě stydlivost je něco, co se v Angole jen málokdy vidí a občas mám pocit, že Angolané toto slovo a jeho význam ani neznají. Zatímco s rytmem v těle se tady dětí už rodí.

A vlastně ani není divu, protože těhotné maminky tančí až do dne porodu. Myslím, že Afričané obecně jsou velmi talentovaní a někdy se zamýšlím nad tím, že to není ani talent, ale jejich přirozenost, tak jako pro Evropany je přirozená svižná chůze, která je zase naopak pro ně něčím naprosto nemyslitelným.

Tanec je nedílnou součástí života Angolanů, nenajde se snad jeden jediný, který by neuměl tančit. Je to jejich základní pohyb hned po chůzi. A je jedno, zda jsou na ulici, v obchodě, doma nebo někde na úřadě. V okamžiku, kdy slyší hudbu, jejich těla se roztančí.

Kizomba - národní tanec Angoly

Národním novodobým tancem Angoly je kizomba, která se vyvinula někdy v osmdesátkách. Slovo kizomba pochází z řeči kimbundu a jeho význam je naprosto přesný a dokonalý. Znamená svátek, tanec, hru nebo zábavu, což naprosto vystihuje jeho pohyby. Minimálně pro mě :D Kizombu při jejím vzniku ovlivnil karibský tanec zouk, který se v Angole smíchal s Angolskou hudbou a tancem semba, ale také s pasadou, coladeirou a mazurkou z Kapverd.

Semba nebo kuduru?

Dohledat úplně prvotní národní tanec, který by byl pro Angolu typický, je složité. Každý původní kmen Angoly, a že jich tady je, měl ten svůj, který považoval za tradiční. Obecně však jde říci, že tím nejznámějším je právě semba, která také ovlivnila onu zmíněnou kizombu, která nyní ovládá Angolu spolu s tancem teenagerů kuduru. semba je tanec pro páry, ale také hudební styl, který vznikl v Angole a otroci jej přivedli do Brazílie . Popularitu si získal v padesátých letech minulého století. Angolané jsou velmi moderní a otevření lidé a mají rádi nové věci, proto není divu, že kizomba nyní ovládá celou zemi a je považována za národní tanec, a už malé děti ovládají základní kroky. Na rozdíl od mé maličkosti.

Můj zadek jako důvod nezdaru?

Vzhledem k tomu, že život v Angole je jedna velká párty, manžel se ujal úkolu, naučit mě alespoň základní kroky, abychom si mohli zatančit i my dva. Hlavně to bylo potřeba ještě před naší svatbou, abych ustála tuhle tak významnou chvíli. Každý den mi v našem obývacím pokoji podle instrukcí z nějakého youtube kanálu, manžel předváděl kroky a snažil se mě trochu rozhýbat. Byl to pekelný boj, který bych přirovnala k házení hrachu na zeď. 

Zoufalé jsem se snažila a každou chvíli, kdy jsem byla sama doma, jsem se před zrcadlem, s mobilním telefonem v ruce, snažila kopírovat pohyby nějaké africké tanečnice. Sama sobě jsem se musela smát a dost často jsem se styděla, při pohledu do zrcadla i sama před sebou. Pohyby, pro ně naprosto přirozené mi připadaly směšné a neproveditelné. Kroutila jsem se v bocích co to šlo, ale zadek se mi do strany nepohnul ani o centimetr, natož aby mi poskakoval v rytmu kizomby, nahoru a dolů, nebo se třásl v okamžiku, kdy se tempo hudby zrychlilo.

Začala jsem mít podezření, že je to díky stavby mé zadnice, která se od těch afrických pochopitelně dost odlišovala. A tím je pro mě naprosto vyloučené, abych mohla kizombu tančit. Netrvalo dlouho a sledovala jsem na jedné z oslav narozenin svou tří letou neteř, které se zadeček třepotal v rytmu a já jsem pochopila, že zadkem to nebude.

Nafrněná běloška.

Musela jsem vymyslet, jak přežiji svatební den, bez toho, abych byla za nafoukanou bělošku, která si nechce s nikým zatančit. Protože bylo naprosto jasné, že do svatebního dne se neposunu dále, než jsou základní kroky v podání prkenné bělošky. A ostatním při tanci se mnou hrozilo nebezpečí ve formě pošlapaných palců. Nechtěla jsem riskovat ani jedno z toho. Zachránily mě naštěstí šaty, které jsem si vybrala. A dlouhá vlečka, která schovala vše a mou kizombu tak omezila právě jen na základní kroky. Sledovala jsem ostatní, jak si to užívají a vesele tančí, klidně i s hrncem na hlavě, jen aby si to užili a byla zábava. Nedokázala jsem sedět, byl to tak nádherný den a večer, už mi to nedalo a přidala jsem se ke svým švagrovým a začala poskakovat s nimi.

Tedy já jsem poskakovala, ony tančily. Najednou jsem neslyšela ten vnitřní hlas, který mi neustále opakoval, jak trapně a hloupě vypadám a nabádal mě k usednutí na nejbližší židli. Neviděla jsem samu sebe před zrcadlem a před očima mi neběžely ony komické okamžiky mé samovýuky. Zjistila jsem, že vůbec není důležité, zda máte nebo nemáte od boha rytmus v těle, ale že záleží jen na vašem rozpoložení.

Když chceš tančit, tancuj!

Prostě když chcete tančit, tak tančete. A třeba se to časem poddá, tak jako se to poddalo u mě. Došlo mi, že základem tance je se vykašlat na to jak u toho vypadám, nebo co si řeknou ostatní a zkrátka si ho jenom užít.

Musím však přiznat, že jsem vděčná že, národním tancem je kizomba, která je velmi decentní, romantická a společenská, na rozdíl od kuduru. A že lidé tady se chovají jinak. Neřeší zda ovládáte taneční kroky na jedničku, nebo kolik máte nebo nemáte talentu. Tady je tanec zábava a je úplně jedno, jak moc jste dobrá.

Kvůli velké popularitě tohoto tance zpívali mnozí tzv. lusitánští Afričané písně v rytmu kizomby. Známí zpěváci tohoto žánru z Angoly jsou Caló Pascoal, Don Kikas a bratři Verdades. Také slavná zpěvačka Paulinha je z Angoly. Mezi novodobé zpěváky kizomby patří Caló Pascoal, Nsoki, Yola Semedo, Paulo Matomina, Coreon Dú a mnoho dalších