Na trhu, kde muži nejsou vítáni

29.10.2021

Místo dárku s příběhem nákup s dobrodružstvím.

Zatím co v Čechách jsem hltala takzvané dárky s příběhem, po dvou letech života v Luandě jsem zatoužila po nákupu s dobrodružstvím. Ne, že by pro mě nákup potravin na místním trhu nebyl zajímavý, to určitě ne, ale přesto, že jsem i tam zažívala velmi krušné chvilky, toužila jsem jít nakupovat jinam.

Nelákal mě trh s potravinami, ovocem a zeleninou, ale trh s oblečením. Přiznám se, že jsem si také chtěla užít nákup svého nového outfitu s kamarádkou a ne s manželem. Nákupy v shopping centrech, které upřednostňuje můj muž, mě spíše stresují než těší.

A také s kamarádkou to má přece jinou atmosféru, to musíte uznat. Je to zábavnější než s chlapem, který vám vše odsouhlasí, jen aby byl rychle pryč.

Pochopitelně jsem mohla do shopping centra jít se svou sousedkou, ale vzhledem k cenám, bych nakupovala pouze já a ona by se jen dívala, což nebyl můj plán. Měla jsem v plánu si den pořádně užít, zkrátka takovou dámskou jízdu, které jsem si občas užívala v Čechách.

Useknuté ruce a utržené uši?

Vedli jsme dlouhé diskuze na téma mé návštěvy místního trhu ve čtvrti Sao Paulo, kde se nacházel největší trh s oblečením a módními doplňky z Brazílie.

Od své mladé sousedky Kelyne jsem měla informace o tom, jak skvělé zboží se tam dá nakoupit za velmi přívětivé ceny. Ona sama, tam chodí nakupovat nejčastěji. Manželovi se nápad mé dámské jízdy moc líbil, nesouhlasil však s místem, kde chceme nakupovat.

Sao Paulo je nebezpečné místo, opakoval mi několikrát za sebou. "Nemůžeš tam mít na sobě žádné šperky, nemůžeš vytáhnout mobil ani peníze," snažil se mě odradit a přidával další historky, které slyšel.

Vyslechla jsem příběhy o utržených uších, useknutých rukách, ukradených penězích atd. Přiznávám, že se mě trochu zmocnil strach a váhala jsem, zda ze svého plánu neustoupit. Ale to bych nebyla já. Na otázku, zda tedy nemůže jet s námi, mě uklidnil informací, že pokud by nám dělal doprovod, vůbec bychom nepochodili dobře.

Muži na tomto trhu nejsou vítání. Jako můj doprovod by budil pozornost, zvýšily by se ceny a jen poutal pozornost a tím přilákal nějaký problém. Po několikahodinové diskuzi nakonec souhlasil a já jsem se mohla domluvit s Kelyne a naplánovat naši dámskou jízdu.

Když můžou Afričanky, tak já také!

Za dva dny jsme spolu s Kelyne seděly v autě a náš řidič nás vezl na trh.

Na rukou jsem neměla ani jeden prstýnek, dokonce ani snubní, z krku jsem sundala řetízek, z uší vytáhla náušnice a peníze jsem měla různě po kapsách a v podprsence, jak mi poradil manžel. Byla jsem nedočkavá a těšila jsem se, jak si užiju nákupy a hlavně na kousky, kterými si obohatím svůj šatník. Navíc jsem s sebou měla mladou rádkyni, která mi s výběrem pomůže a hlavně ví kam jít a na trhu se dobře orientuje.

Cestou jsem ji vykládala všechny historky, které jsem vyslechla od svého manžela v domnění, že mi je vyvrátí. Sice se smála a ujišťovala mě, že s mačetou ani kulometem tam nikdo pobíhat nebude, ale jinak dala manželovi za pravdu. Trochu se mě zmocnila nervozita, ale nakonec jsem nad tím mávla rukou a řekla si, že když tam nakupují ostatní ženské, proč bych nemohla také.

Ano spousta žen tam nakupuje, ale není to místo, kde by nakupovaly bělošky, nebo ženy, které (jak říká můj manžel) jsou na stejné společenské úrovni jako já. Tím chtěl říci, že z jeho rodiny a přátel by tam nakupovat nikdo nešel.

Chaos, zmatek a šílenství.

Po necelé hodině cesty nás řidič vysazuje na okraji tržiště a pokračuje s autem někam, kde může bezpečně zaparkovat a počkat až mu dáme signál k vyzvednutí.

Ulice jsou plné lidí, každý obchůdek má před vstupem stojany plné věšáků s oblečením. Ženské na sebe volají jedna přes druhou a překřikují se a do toho všeho řve hudba a troubí projíždějící auta.

V tu chvíli jsem ráda, že nemám kabelku a nemusím ji hlídat. Kelyne mě s úsměvem pozoruje a vede mě ulicí dál se slovy: "Tady nic zajímavého není."

Pokračujeme několik metrů, než nás za ruku chytne nějaká žena a vyzvídá, co bychom chtěly. Kelyne mi navrhne, abychom se šly podívat na její zboží, protože má obchod s džínovinou a džínové šaty byla jedna z věcí na našem seznamu.

Žena nás vede úzkou uličkou, procházíme nějakou omšelou chodbou v domě a vyjdeme na nádvoří, ze všech stran obklopeným domy. Vůbec netuším, kudy jsme přišly a jak se dostaneme ven.

Jsem trochu nesvá a cítím, jak se mi hrne krev do hlavy. Spoléhám ale na Kelyne a snažím se neslyšet slova mého manžela.

Rozhlížím se nedůvěřivě kolem a nikde žádný obchod nevidím. Než jsem se vzpamatovala a trochu ze sebe oklepala strach, který jsem cítila, žena otevřela plechová vrata garáže a rozhodila s úsměvem na tváří rukama.

Garáž je plná až ke stropu zbožím z džínoviny, jsme tady jen my tři, takže si v klidu zkoušíme různé modely a prohlížíme se v zrcadle. Po několika desítkách minut s taškou plnou hadříků se s ženou loučíme a ona nás odvádí zpět na ulici. "Víš, v takové garáží všechno koupíš mnohem levněji, než na ulici v obchodě," dozvídám se od Kelyne.

Bílá je divná.

Musím se ještě hodně učit, proběhne mi hlavou a zasměji se nad vzpomínkou mého pokusu o nákup kozího masa.

Celou dobu, co procházíme ulicemi a odbočujeme do menších uliček, sleduji okolí a asi působím jako kontrola z finančního úřadu, protože doslova cítím, jak mě místní ženy propalují pohledem a prohlíží si mě od hlavy až k patě. Připadám si jak pod rentgenem. Necítím se ale nějak ohrožena a obavy, které jsem cítila v první chvíli jsou ty tam. Ženy si mě sice prohlíží, možná i trochu nedůvěřivě, ale jsou velmi milé a laskavé. V jednu chvíli to však nevydržím a prodejkyni, která mi ukazuje letní šaty z madeirové krajky a nespouští u toho ze mě oči, se ptám: "Je na mě něco divného? Máte ze mě strach?" Ani nevím jak to ze mě vypadlo. Žena se rozesměje, omluví a dodá: "Ne, jen jste asi první bílá madam, která tady přišla nakoupit a obejme mě kolem ramen."

Po pár krocích nás odvádí další žena, která nabízí košile a společenské šaty. Takto jsme prošly celou dlouhou ulici po obou stranách, než jsme se dostaly k obrovskému prostranství, na kterém se prodávaly domácí potřeby a potraviny doma vyrobené.

To už jsem byla naprosto v klidu a nevnímám ani nedůvěřivé nebo udivené pohledy ostatních. Tržiště bylo zastřešené, tak jsme si mohly trochu ulevit od slunce, které nás provázelo po celou dobu nákupů na ulici.

Ženy tady nabízely metličky vyrobené z trávy, pletené košíky, med, cukrovinky z kokosu, buráků a karamelu, ale také víno Marovo nebo nealkoholický kvašený nápoj Kisangua, který nás skvěle osvěžil.

Po několika hodinovém courání ulicí a přilehlými uličkami, jsme už byly unavené a měly utracené všechny peníze, které jsme postupně obě dvě tahaly z kapes a podprsenky. Nastal čas zavolat řidiče a pokračovat v naší dámské jízdě jinde.

Ten mobil nevytahujte!

Stojíme na malém prostranství vedle nějakého obchůdku a já vytahuji mobil, abych zavolala řidiče. Slyším, jak někdo křičí "Paní, to nesmíte!" - s mobilem u ucha se tedy otočím a vidím vybíhat policajta z jeho budky, vedle které jsme stály.

Opatrně mě chytne za ruku a vleče k němu do bezpečí. Sděluje mi, že to, co jsem právě udělala, je velmi nebezpečné. Chápavě přikyvoval hlavou, když jsem mu vysvětlovala důvod mého telefonátu, ale do chvíle než nás vyzvedl řidič už nás na ulici nepustil.

Nasedáme do auta a přemisťujeme se na poloostrov Ilha, kde máme v plánu si sednout na nějaký lehký oběd, drink a kávu. Spokojeně posloucháme šplouchání oceánu a sledujeme jak vlny jedna za druhou omývají břehy a dělají cestičky v písku ze kterého vylízají malí krabi.

Sao Paulo?!!

Večer už spokojeně sedíme u mámy na zahradě s celou rodinou a švagrové neuniknou mé nové džínové šaty. Odpovídám ji kde a za kolik jsem je koupila a ona se nevěřícně ptá znovu na místo nákupu. Nevěří mi a nejspíš si myslí, že jsem popletla název, proto se jde zeptat mého muže, aby si to ověřila. Ten sedí opodál se svou mámou a tetou a diskutují nad politickou situací v zemi. Jeho odpověď je překvapí a zatím co já sklízím obdiv od svých švagrových, které se u toho chytají za ruce a lámou smíchy v pase, manžel sklízí kritiku od své mámy a tety, za to, že je tak nezodpovědný a dovolil mi jít na tak nebezpečné místo. Musím se ho zastat, protože informace, které mají nejsou zcela pravdivé a nepochybně jsou velmi zastaralé.

Já jsem ráda, že jsem si užila den a mohla si tak dopřát to, co mi tady tak schází.. Takové to "Nezajdeme na kávu?", které je většinou spojené i s nějakou malou útratou za nějaký naprosto nepotřebný hadřík. :D