Tajemství angolského květáku aneb Nejsou listy jako listy

25.10.2021

*Tentokrát jsem svůj příběh doplnila i výborným receptem :-) Najdete ho na konci článku :-)

Včera večer jsme s manželem seděli u televize a sledovali společně film, na který jsme se oba těšili. Zatím, co akční scény filmu jsme sledovali mlčky, reklama, která nás vyrušila z napětí, rozpoutala bouřlivou debatu.

Nevím, zda reklama byla portugalského, brazilského či angolského původu. Hlavní hrdinkou spotu byla bílá žena, která z listí květáku předváděla výrobu lahodného smootie. Celý proces výroby komentovala poznámkami o tom, jak moc je tento nápoj zdravý, jaké benefity má list květáku a jak velký přínos má konzumace drinku na vaše zdraví a kondici.

Musela jsem se smát a rozesmálo to také mého muže. Dozvědět se pravdu starou několik stovek let nám přišlo legrační. Přivedlo nás to, ale k další diskuzi.

Pro morče? Ne, pro manžela

Už v době, kdy jsme společně žili v Praze, jsem občas chodila do zeleniny a sháněla ono zmíněné květákové listí, které jsem dle manželova receptu (který najdete níže) vařila s dalšími ingrediencemi jako přílohu.

Občas jsem byla úspěšná a obsluha mi ukázala na bednu, kde jsem si mohla vybrat a odnést kolik listů jsem jen chtěla. Jednou se na mě prodavačka udiveně a zamyšleně koukala a po chvíli dodala s úsměvem: "To máte pro morčátka že?" Ještě udiveněji se pak ale zetvářila, když jsem ji odpověděla "Ne, pro manžela." Nejspíš si pomyslela něco ve smyslu chudák manžel... :-)

Netrpělivost květák nepřinese

Zatím co my v Čechách pěkně čekáme, až květák vyroste a zdužnatělý květ, který tak milujeme, bude mít dostatečnou velikost, Angolané nečekají a setnou listy ještě než květák stihne vykvést. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, že jejich "couve" jsou vlastně listy květáku, který tady v naší známé podobě koupíte pouze v supermarketu a ještě z dovozu, kdo ví odkud.

Začali jsme debatovat o tom, jak využíváme zeleninu my a jak Angolané. Probírali jsme jednotlivé druhy, jako například fazole, u kterých v Evropě využíváme buď lusky, nebo boby. Zatím co v Angole lusky neznají, ale zase vaří fazolové listí (jimboa). Fazolových bobů je tady několik desítek druhů a je to jedna z hlavních a nezbytných příloh. Listy sladkých brambor (rama de batata) využívají k vaření omáček nebo k přípravě salátu, zatím co my vaříme pouze hlízy. Brambory - ať už sladké nebo klasické - nepovažuji za plnohodnotnou přílohu k jídlu. Proto na talíři najdete vedle brambor vždy i rýži.

Kedlubnu nebo ředkvičku tady neznají. Zrovna tak celer je zelenina, která nemá šanci vyrůst. Jejich oblíbena "salsinha", která je součástí mnoha pokrmů je náš celer, který my využíváme i s bulvou v zemi, na rozdíl od Angolanů, kteří opět využijí pouze nadzemní části.

Pochoutka nebo jed?

Takto jsme diskutovali pár desítek minut, než jsem se zamyslela nad tím, jak vlastně zjistili, že mohou konzumovat listí sladkých brambor, které je velmi chutné na rozdíl od listí brambor normálních, u kterých je nadzemní část jedovatá a konzumace životu nebezpečná.

Manžel mi začal vyprávět to, co jemu vyprávěla jeho máma, jí zase babička a babičce její babička... Však to znáte, jsou to ta moudra, která se předávají z generace na generaci. Každá komunita měla vždy určené takzvané ochutnávače, kteří nalezenou potravu vždy ochutnali jako první. No a někdy to klaplo a někdy byl konec tragický. Tak jako v Africe i v Evropě to bylo asi dříve stejné. Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, jak vlastně víme, co můžeme a co nemůžeme jíst. V každém případě, to, co si dnes bez jakéhokoliv rizika dopřáváme, bylo vykoupeno mnoha životy asi všude ve světě.

Jindungu (čili) nebo Jinguba (burák)?

Spousta potravin tady pro mě byla naprosto neznámá a nevěděla jsem co s nimi. Občas bylo obtížné název vyslovit, natož ho zpracovat. Pomalými krůčky pod vedením mého manžela a odkoukáváním od naší hospodyně, jsem se postupně s angolskou kuchyní vypořádala. Naučila jsem se vařit z listí manioku (kisaka), fazolí i brambor, na zahušťování používám burákové máslo (muamba), ze kterého si také dost často vyrábím mou oblíbenou "Nugetu. Místo pepře používám sušená semínka z papáje a sušená ryba už není problém. Angolané milují čili a fazole, jejich jídlo je velmi rozmanité a stolování velmi bohaté. Nikdy nevaří jen pro osoby, které se nachází zrovna doma, vždy se vaří něco navíc. Nikdy vám nedonesou porci na talíři. Na jídelních stolech jsou dózy s různými pokrmy a každý si může naložit kolik čeho chce. Obložené mísy tady nemají žádnou tradici a návštěvu tím nenadchnete. Přesto, že Angola má jednu z nejlepších robust na světě, popíjení kávy není zvykem, oproti pivu, které je tady velmi oblíbené.

Supermarket nebo trh?

V prvních měsících jsem chodila nakupovat do supermarketu, protože to vzhledem k jazykové bariéře a neznalosti místní kuchyně, bylo pohodlnější.  Netrvalo ale dlouho a já jsem plná odhodlání vyrazila na místní trh. Dřevěné pulty, kde stála jedna žena těsně vedle druhé a se zbožím vyskládaným do úhledných hromádek. 

Hned při prvním nákupu rajčat jsem pochopila, že musím vědět, zda chci rajčata červená na vaření, nebo mix s rajčaty zelenými - nezralými, na salát. Zjistila jsem, že na kila nic nekoupím, že jediným měřítkem hmotnosti je monte (hora), nebo balde (kýbl). Obdivovala jsem nádherné lilky a papriky. U dalšího pultu, hned vedle jsem měla možnost nakoupit čerstvé maso, tady jsem spatřila pro sebe velkou výhodu, protože u každé hromady masa, byla vždy vystavená hlava nebohého zvířete. Měla jsem tak jistotu, že vím zda kupuji hovězí nebo vepřové. 

V další uličce jsem mohla obdivovat neskutečné množství ryb jak čerstvých, tak těch sušených. Bohužel v té době jsem bezpečně poznala pouze Bacalhau (treska).  Další částí trhu byly stoly, kolem kterých byly pytle s moukou, jejichž měrnou jednotkou byla plechovka od palmového oleje. Mezi množstvím zeleniny jsem vybírala ony zmíněné listy všeho možného. Naštěstí místní ženy jsou velmi milé a přátelské a s radostí mi sdělily jak si s listím poradit. 

Nejraději jsem chodila mezi pulty s ovocem. V sezoně, kdy zraje mango, je to pastva pro oči. Manga různých velikostí a různých barev mě lákala. Dneska už mám své favority a vím, že koupit dobré mango není jen tak. :D Tedy pokud si chcete pochutnat a nechcete pak trávit čas vytahováním mangových vláken ze zubů. Také baobab mě ohromil, Jeho široké využití a zajímavá chuť mě přinutila vyrábět z něho marmeládu, džus, ale i prášek, kterým nahrazuji mouku, když peču koláče.

Trh, který máme na našem sídlišti Sequele, je obrovský a nenabízí jen ovoce, zeleninu a maso, ale také všechny ostatní potraviny, jako například mléko, klobásy, sýry nebo jogurty. Není problém tady koupit zubní pastu, pytel cementu i umělé vlasy. Můžete zde také využít služeb švadleny, manikérky nebo kadeřnice, které mají své provizorní salony pod stromy okolo trhu.  Co je však nejvíce zajímavé, je fakt, že všechno zboží zůstává celou noc na pultech prodejců. Nikdo by si neodvážil ukrást byť jen jednu bramboru.

A nyní slíbený

Recept na přílohu z květákového listí

Potřebujete cibuli, rajčata, česnek, květákové listí a burákové máslo.

Postup:

  • na rozpáleném oleji podusíme na kolečka nakrájenou cibuli s nakrájenými rajčaty a česnekem,

  • přidáme jemně nakrájené květákové listí, přidáme sůl a pepř a zalejeme vodou,

  • vaříme 30 až 40 minut,

  • přidáme burákové máslo, které si předem rozmícháme ve vlažné vodě,

  • vaříme dalších 10 minut a občas promícháme.

Burákové máslo omáčku krásně zahustí a dodá specifickou chuť. Tato příloha se podává k těstovinám, bramborám, rýži nebo typickému africkému fufu. Hodí se ke všem druhům masa včetně ryb.