Jak jsem v Angole pekla český chleba

11.10.2021

Víte, jak se říká "odříkaného chleba, největší krajíc"? Tak to je přesně můj případ s chlebem v Angole. Když jsem ještě žila v Čechách, neměla jsem chleba moc v oblibě a raději jsem sáhla po housce nebo rohlíku. Chleba mi přišel takový obyčejný a nerada jsem ho krájela :-)

Občas přemýšlím nad tím, zda to bylo moji rozežraností, nebo tím, že jsem zkrátka měla na výběr. Pravda je taková, že v Angole mi náš dobrý, český chleba začal scházet. Bílé housky a veky, které se tady pečou, se mi začaly zajídat a já toužila po chlebu s máslem a pažitkou. 

Kmín nad zlato

Opět mi pomohl internet a facebook, kde jsem se přidala do skupiny nadšenců, kteří si pekli chleba doma. Začala jsem zjišťovat jak se chleba peče a zjistila jak je celý proces zdlouhavý, náročný a složitý. Byla to pro mě výzva. Začalo velké shánění žitné  mouky na výrobu kvásku a dalších ingrediencí, jako byly různé druhy mouky, koření a oříšků. 

Žitná mouka je v Angole celkem neznámá a bylo obtížné ji sehnat, ale po několika týdnech se mi to povedlo. Podařilo se mi také koupit karobovou mouku a spoustu semínek a oříšků. Chyběla mi ale základní ingredience, bez které by chleba nebyl chlebem - tedy alespoň pro mě. A tou byl KMÍN! V Čechách něco tak obyčejného a prostého :-) Měla jsem smůlu, kmín v Angole prostě není. Pokusila jsem se ho nahradit anýzem a trpělivě jsem čekala, až dorazí jedna z mých českých kamarádek a kmín mi doveze.

Několik týdnů jsem poctivě krmila kvásek, kterému jsem podle rad ve skupině dala také jméno :-) A čekala, až bude dostatečně silný na to, abych z něho mohla upéct krásný bochník. Tu dobu čekání jsem strávila hledáním různých receptů a zjišťováním, čím vším ho mohu obohatit a jak ho můžu vylepšit. 

První bochník

S velkým nadšením, očekáváním a nabita informacemi jsem se dala do práce. Několikahodinové kynutí s průběžným zpracováváním, přesně danou technikou, teplotou a dalšími nedílnými a důležitými kroky, jsem poprvé vyklopila z ošatky bochník na rozpálenou žulovou desku, kterou mi obstaral manžel. 

Seděla jsem u trouby a okýnkem sledovala zda roste a moje řezbářské dílo se rozevírá jen tam, kde bych si to přála. Byla jsem zvědavá jaký bude, jestli bude mít ty skvělé dírky a křupavou kůrku a jak bude chutnat. Nebudu popisovat své zklamání, když jsem z trouby vytáhla něco, co připomínalo ufo a do bochníku chleba to mělo hodně daleko. 

No nic, řekla jsem si a chleba odložila na připravenou mřížku, aby vychladnul. Snědl se, byl dobrý, ale nebylo to ono. Každý druhý den jsem se pouštěla znovu do dalšího kousku. Byly to pořád ufa, disky, občas připálené nebo nedopečené, ale nevzdávala jsem to. Pekla jsem tak dlouho dokud  jsem z trouby nevytáhla první opravdový bochník s pěkně vypečenou kůrčičkou. 

Ochucovala jsme je řepou, kurkumou, syrovátkou, oříšky nebo kakaem :-)