Jak vyrůstají děti v Africe?

11.11.2021

Dva měsíce maminkou na plný úvazek

Zatím co u nás mají ženy možnost si samy zvolit, jak dlouho budou s miminkem doma, v Angole mají daný čas státem. Takzvaná "licença maternidade" se uděluje na dva měsíce. Ženy následně mají možnost požádat zaměstnavatele o jeden měsíc placené dovolené.

Po ukončení licença maternidade mají ženy před sebou volbu, zda zůstanou s dětmi doma a o práci přijdou, nebo využijí někoho na hlídání ať už z rodiny nebo z řad profesionálních "baba" - chůva.

Na zádech nebo v kočárku?

Maminky z nižších vrstev tuto situací neřeší a většinou svou práci vykonávají se svým miminkem, které mají v šátku na zádech. Není tedy neobvyklé, potkat na ulici ženu takzvanou "zungeiru", která má na hlavě lavor plně naložený zbožím a na zádech dítě. Nebo vidět na trhu miminko spící v papírové krabici vedle prodejního stánku jeho mámy. Zatím co potkat maminku, která před sebou pyšně tlačí kočárek nebo sedí u pískoviště a pozoruje svou ratolest, je téměř nemožné.

Od okamžiku, kdy dítě dokáže sedět, většinu času tráví na zádech své mámy nebo chůvy. Ženy, které pracují na polích, většinou někde ve stínu vyhloubí jámu v zemi, kterou vyloží látkou a dítě do ní posadí. Děti tak často tráví celý den někde na poli, nebo pochodují dlouhé kilometry na zádech své maminky. Ženy z vyšších vrstev využívají rodinu nebo profesionální chůvu, která se většinou stará také o sourozence.

Škola nemá tradici a znamená luxus

Školky, které jsou v Angole soukromé mohou rodiče využít od dvou let dítěte, ale obecně je využívá sotva dvacet procent rodičů. Předškolní zařízení, které u nás využívá devadesát procent rodin v Angole nemá tradici. Rodiče děti do školky nedávají, ale raději jim zaplatí chůvu. Školky jsou tak nepopulární a dětí je v nich málo. Za nepopularitu může také vysoký poplatek a mnohdy nedůvěra v personál.

Jen málo která Angolanka i přes to, že nemusí pracovat se dítěti věnuje naplno a raději využívá chůvu, která dítě nakrmí, přebalí a pochová, když pláče. Zatím co ženy s chudých rodin se od dítěte nehnou ani při práci, protože si nemohou dovolit chůvu ani školku.

Dětské kluby a postýlky

Všechny vymoženosti, které nabízí moderní evropský způsob života a vypracovaný a fungující sociální a zdravotní systém, africké maminky ani děti neznají. Plavání s novorozenci, dětské kluby nebo koutky jsou v Angole věci neznámé a finančně nedostupné. Zrovna tak pravidelné lékařské prohlídky jak pro těhotné ženy, tak pro novorozence jsou pro mnoho maminek nedostupné.

Plánovaný porod nebo překvapení?

Zatím co my v Evropě se na příchod miminka připravujeme několik měsíců předem, pečlivě připravujeme postýlku, kterou máme vyšperkovanou do posledního detailu, v Africe často příchod miminka je velkým překvapením dne. Přesto, že ve městech v devadesáti procentech ženy porod absolvují v porodnicích, na vesnicích tuto možnost vesměs nemají. Nemocnice bývají vzdálené i několik kilometrů a pro mnoho žen jsou tak nedostupné a nezbývá jim nic jiného, než se spolehnout na místní ženy a samy na sebe. Z nedostupnosti lékařské péče při porodu, ale také následně je v Angole umírá zhruba šedesát osm dětí z tisíce ročně. A to na následky porodu nebo poporodních komplikací, malárii a jiných nemocí, které by v porodnici nebo dětský lékař objevil při pravidelné prohlídce. Při porodu zemře v průměru pět žen z tisíce.

Postýlka není standart

Postýlky i spousta dalších základních ale i nádherných zbytečností tady nejsou něčím nedostatkovým. Obchody jsou napěchované chůvičkami, krmícími židličkami, lahvičkami i autosedačkami, jejich ceny jsou však tak vysoké, že se stává taková základní věc, jako je dětská postýlka standardem pouze pro děti movitých rodičů a pro ty ostatní je to nedosažitelný luxus. Děti obyčejných rodičů, kterých je cca osmdesát procent spí v posteli se sourozenci, nebo v upleteném košíku z trávy. Zrovna tak se matky těchto dětí snaží kojit co nejdéle, aby nemusely kupovat drahé mléko a oblečení dědí po ostatních dětech. Není také neobvyklé, že chudé ženy krmí běžným sušeným mlékem místo kojeneckého.

Jaképak štráchy?

S prvním zubem, "berte s nadsázkou" děti v Angole ochutnají funje. Maminky se tady zdravou výživou a tabulkami, ve kterých je předepsána strava podle věku dítěte neřídí. Nemají na to čas a ani dost finančních prostředků. Funje, což je kukuřičná nebo manioková mouka umíchaná ve vroucí vodě, je základní a tradiční potravou všech vrstev. Zatím co děti bohatých rodičů si pochutnávají na dětské kaši nebo jogurtu, děti z chudých rodin jogurt neznají. Nějaké obavy z konzumace burákových ořechů maminky také neřeší a děti od jednoho roku buráky zvládají jíst samy.

Látkové pleny?

Ne, to opravdu v Angole nenajdete. Ač si můžete myslet, že Angola je v některých věcech zaostalá, tak i přes všechnu chudobu, látkové pleny nepoužívá snad nikdo a jednorázové pleny jsou dostupné všem maminkám.

Balet nebo povinnosti

Tak jako má generace vyrůstala u klepáče pěkně s partou kamarádů, se nevyrůstá už ani u nás, natož v Angole. Děti těch movitějších rodičů vyrůstají v bezpečí luxusního domu, obklopeny moderní technologií a tráví svůj volný čas u televize, počítače nebo X Boxu, popřípadě jim rodiče platí nějakou zájmovou aktivitu. Nejoblíbenějšími jsou fotbalové a basketbalové oddíly, balet nebo hra na hudební nástroj. Tyto zájmové činnosti jsou však ve velmi omezeném množství a finančně nákladné.

Děti, které žijí mnohem skromněji a nemají doma počítač nebo X Box, většinou pobíhají venku a shánějí jídlo, starají se doma o mladší sourozence a domácnost nebo jsou s rodiči a společně pracují někde na poli nebo sedí u cesty a snaží se prodat co vypěstovali.

Přesto, že angolské děti nemají mnoho možností, dokáži se bavit a hrát si i s málem. Jsou velmi vynalézavé a skromné. Dokáží využít plechovku od coca coly a vyrobit si auta, nebo ze starých hadrů fotbalový míč.

Sourozenecká láska

Není běžné a v Angole snad nenajdete jedináčka. Dítě je pro Angolany požehnáním a bohatstvím. Každá žena má minimálně tři děti a je naprosto běžné a automatické, že starší děti přebírají péči a starostlivost o ty mladší. Běžně na ulici potkáte desetileté děvče, které má na zádech v šátku svého mladšího sourozence. Zvládne ho nakrmit, přebalit a obléct. Maminky se mohou plně spolehnout na své starší děti, které by svého mladšího sourozence nikdy nezanedbali.

Hlavně neplakat

Dětský pláč v Angole moc neuslyšíte, nemají to rádi. Ve chvíli kdy dítě nabírá na brek, je mu poskytnuta veškerá pozornost a péče. Zrovna tak málo kdy na ulici uvidíte, že by některý z rodičů dítě plácnul. Pochopitelně jsou situace, kdy jeden z rodičů přistoupí v výchovnému pohlavku, ale jsou to velmi vzácné okamžiky, které se vážou jen k opravdu velmi zásadním prohřeškům. Děti  Angolanů, těch chudých i těch bohatých, jsou vychovávány s velkou láskou a respektem. Rodiče mnohdy přinášejí nemalé oběti, aby jim mohly dát alespoň základ. Luxus, ve kterém vyrůstají naše děti a který je v Evropě považován za standard, je pro velkou část afrických dětí nedosažitelným snem.