Co se zelenou kávou aneb v Africe se člověk pořád něco učí...

11.10.2021

Mezi ovocem a zeleninou, kterými nás zásobuje můj švagr, se občas objeví také káva. Kila zelených semínek si přesypávám z ruky do ruky a přemýšlím, co s nimi. Jasně, že upražit, ale jak, když nemáme pražičku?

Pytel zelené kávy

V tomto směru mě Afrika posunula směrem k tomu, abych se snažila a hledala informace. Zjišťuji, že to, že v Evropě máme vše na dosah ruky a nemusíme se trápit nad věcmi, jako třeba vyrobit tvaroh, nebo vylisovat olej, utlouct máslo atd., mě zařadilo do kategorie lenochů. Je to pochopitelně i tím, že v Evropě se asi málokdy setkáme s tím, že by nám v kuchyni přistál pytel zelené kávy nebo několik kilo kakaových bobů.

To, že mi tady občas něco oblíbeného v jídelníčku chybí, nebo právě to, že se dostanu k něčemu pro Evropana neobvyklému mě (díky bohu) přinutilo se více zajímat a hledat... Někdy si připadám jako malé dítě, které se všechno učí a všechno je pro něho nové.  Do nedávna jsem například netušila, jak pražení kávy přesně probíhá. Věděla jsem jen, že existuje pražička a ta vše zařídí.

Změna barvy i vůně

Stačilo několik hodin na internetu a já jsem na rozpálenou pánev házela první hrst těch zelených zrníček, které jsem pečlivě několik dní přebírala a zbavovala slupek a kamínků. S vařechou v ruce jsem sledovala, jak se zelená barva mění na hnědou a zrnka poskakují na pánvi. 

Bolely mě obě ruce z promíchávání, byla jsem celá upocená z vedra od sporáku, - i z toho, které panovalo venku, - ale těšila mě vůně kávy, která se začínala linout celým bytem a energií mě nabíjel pocit, že jsem zase něco zvládla a, za malou chvíli si budu moci vypít vlastnoručně upraženou kávu :-)