Asi tak

12.03.2022

Dneska jsem si prodloužila válení v posteli až do desíti. No a co?! A mám v plánu nic nedělat. Chtěla bych si něco přečíst, podívat se na nějaký film a jen tak se poflakovat. Pročítám si komentáře ke své knize a přemýšlím nad tím, proč jsou čtenáři překvapení, že je můj příběh diametrálně odlišný než BÍLÁ MASAJKA? Jsem pochopitelně šťastná, že jsou mile překvapení a že se kniha líbí. Jsem nadšená, když napíšou, že jsou rádi, že jsem ukázala, že ne každý sňatek s Afričanem končí katastrofou. 

Čím dál častěji mně také trápí příběhy a fotografie chudé Afriky. Některé mně opravdu vytáčejí a já své rozhořčené myšlenky sděluji manželovi. "Tak to vždycky bylo, je a bude!" je jeho odpověď a k tomu vykouzlí úsměv.  Někdo ve chvílích vzteku rozbije talíř nebo jde běhat.  Mi je líto rozbíjet talíře a na běhání jsem líná. Raději sednu k počítači a vyhledám si informace k vyvracení toho, co mně vytočilo  :D a všechen ten vztek a nespravedlnost ze sebe dostanu pomocí písmenek a slov.

Ale i přes všechno rozhořčení se snažím držet se dnešního plánu s nohama ne na stole, ale v relaxační pozici :D